Plicní karcinom patří mezi nejčastější zhoubné nádory ve světě i u nás, kde reprezentuje asi 13 % všech onkologických onemocnění. Z hlediska přežití patří plicní karcinomy mezi malignity s nejvyšší úmrtností vůbec. Hlavním důvodem špatné prognózy je především pozdní diagnóza onemocnění.
Plicní nádory se liší zejména svojí histologickou strukturou a biologickými vlastnostmi jako jsou produkce nádorových markerů, růst a zakládání metastáz, lokalizace, klinické projevy aj. Na základě těchto kritérií rozlišujeme dva typy plicních karcinomů: malobuněčný a nemalobuněčný karcinom. Druhý jmenovaný představuje představuje zhruba 70 – 75% všech plicních nádorů. Základním markerem pro diagnostiku tohoto karcinomu s nejvyšší senzitivitou je právě CYFRA 21-1.
CYFRA 21-1 je solubilní fragment cytokeratinu 19. Vzniká při proteolytické degradaci cytoskeletálních prekurzorů jako následek buněčné nekrózy při onemocnění. Imunoanalytické metody ke stanovení hladiny fragmentu cytokeratinu 19 (a tedy i metoda firmy Abbott) využívají dvou specifických monoklonálních protilátek proti epitopům na fragmentu: BM19-21 a KS19-1.
Jak již bylo uvedeno, je CYFRA 21-1 hlavním markerem nemalobuněčného karcinomu plic, přičemž je produkována všemi jeho histologickými subtypy.
CYFRA 21-1 je významným markerem v diferenciální diagnostice karcinomu plic a spolu s ostatními nádorovými markery ji lze použít ke klasifikaci jednotlivých histologických typů. Hlavní oblastí využití tohoto markeru je monitorování průběhu onemocnění a úspěšnosti terapie, přičemž jeho koncentrace obvykle koreluje se stadiem onemocnění.
