K napsání tohoto příspěvku přispěla opakovaná setkání s výroky typu (lehce upraveno):
„Máte protilátky proti chlamýdiím, to si doma vyříkejte s manželem, kde se nakazil!“
„To čtyřleté dítě má IgM proti chlamýdiím, možná je otcem zneužíváno, neměl bych kontaktovat policii?“
Z asi deseti dnes rozeznávaných druhů chlamýdií se u člověka nejčastěji vyskytuje Ch.pneumoniae a Ch.trachomatis. Mezilidský způsob přenosu těchto dvou druhů je velmi odlišný, liší se i přístup k diagnostice, terapii a odlišný je i klinický obraz.
Ch. trachomatis (sérotypy D-K) infikuje u dospělých nejčastěji urogenitální trakt, u novorozenců oční spojivku (Obrázek 1) a dýchací trakt (při průchodu infikovanými porodními cestami se mohou nakazit až dvě třetiny novorozenců). Většina urogenitálních infekcí (Obrázek 2 a 3) proběhne asymptomaticky nebo s minimálními klinickými příznaky, pokud příznaky jsou, mohou připomínat až kapavku. Primárně bývá postižen epitel uretry, děložního čípku příp. rekta, při orálním styku může dojít i k infekci faryngu. Infikována může být také oční spojivka (u dospělých obvykle autoinfekce z urogenitálního traktu). Při podezření na infekci Ch.trachomatis je nejvhodnější vyšetřit stěr z příslušné lokalizace nebo moč na přítomnost DNA Ch.trachomatis metodou PCR. Sérologické vyšetření má malou výpovědní hodnotu a pokud se provádí vyšetření protilátek, měly by to být anti-Ch.trachomatis (ne anti-chlamydia). Při léčbě pozitivního pacienta by měl vždy být léčen i sexuální partner (příp. partneři).
| Obrázek 1. Novorozenecká konjunktivitida způsobená Ch.trachomatis (foto MUDr. J.Krásný, oční klinika FNKV, Praha). | Obrázek 2. Obraz chlymýdiové infekce urogenitálního traktu ženy (s laskavým svolením SOA-AIDS Amsterdam) | Obrázek 3. Obraz chlymýdiové infekce urogenitálního traktu muže (s laskavým svolením SOA-AIDS Amsterdam) |
|
|
 |
Ch. pneumoniae (Obrázek 4) je běžný respirační patogen a je ze všech druhů chlamýdií v lidské populaci nejrozšířenější. V dospělosti má protilátky proti tomuto mikroorganismu 50-80% populace a to celosvětově, Česká republika není výjimkou. K primoinfekci dochází obvykle mezi 5.- 20. rokem života, většina infekcí proběhne s mírnými klinickými příznaky nebo asymptomaticky, ale asi 10-20% infekcí může proběhnout pod klinickým obrazem atypické pneumonie či bronchitidy. Reinfekce jsou běžné. Ch.pneumoniae způsobuje akutní infekce horních i dolních cest dýchacích, stále ještě je diskutován její vztah k chronickým onemocněním dých.traktu (astmatu, chronické bronchitidě), ale i k onemocněním mimo resp.trakt (kardiovaskulární choroby, choroby CNS a další). Diagnostika se opírá především o sérologické vyšetření, tj.vyšetření protilátek anti-Ch.pneumoniae, příp.anti-chlamydia. Přímý průkaz agens je možný metodou PCR. Vhodné materiály jsou sputum a BAL, výtěry z horních cest dýchacích mají malou výpovědní hodnotu. Při terapii se samozřejmě sexuální partneři neléčí, případná opatření v rodině či v kolektivu jsou stejná jako u jiných respiračních infekcí (mytí rukou, ohleduplnost).
Obrázek 4. Clamydia pneumoniae v buňkách epitelu při akutní bronchitidě. 1- infikovaná buňka epitelu, 2 - neinfikovaná buňka epitelu, 3 - chlamýdiové inkluze uvnitř buněk, 4 - buněčná jádra.
Pokud tedy hovoříme o „chlamýdiové“ infekci, je vhodné a v některých případech (např. pro zachování rodinného klidu) i nutné ujasnit si, co vlastně hledáme či co jsme diagnostikovali.