Koagulační kaskáda

Tvorba zesíťovaného fibrinu je konečným produktem kaskádovitých koagulačních reakcí, kdy

se v posledním kroku konvertuje rozpustný fibrinogen na nerozpustný fibrin. Fibrinogen (FI)

je velký multimerní plazmatický protein složený ze 2 řetězců alfa, beta a gama. Jednotlivé

proteinové řetězce jsou pak při polymerizaci spojeny disulfidickými můstky.

Polymerizací se vytváří pevná, nerozpustná a nepropustná síť pevně propojených bílkovinných řetězců.

FXIII je kalcium dependentní koagulační faktor. V plazmě je FXIII vázán na fibrinogen a po

aktivaci způsobuje překřížení fibrinových vlákem a formaci síťovité struktury krevní sraženiny

(koagula), do které začleňuje i alfa2 - antiplazmin jako stěžejní inhibitor fibrinolýzy a také TAFI

(trombinem aktivovaný inhibitor fibrinolýzy). Tyto inhibitory stabilizují koagulum a chrání ho před

předčasným rozpuštěním.

Koagulum je trojrozměrný útvar obsahující i krevní elementy jako trombocyty, erytrocyty a

bílé krvinky. Díky zpočátku inhibované fibrinolýze je koagulum nějakou dobu stabilní. Protože

obsahuje stále ještě aktivní trombin, může se koagulum v určitých místech rozpustit a odtrhnout

a tyto odtržené kousky (tzv. emboly) mohou krevním řečištěm cestovat po směru krevního

proudu a jako vysoce trombogenní materiál se mohou v cévním řečišti zachytit a způsobit

překážku toku krve a způsobit novou trombembolickou příhodu (cévní mozkovou příhodu nebo

plicní embolii).