Principy imunoanalytických metod

accuracy

Správnost metody udává, jak blízko skutečné hodnotě analytu je průměrná hodnota stanovené koncentrace. Pokud existuje absolutní metoda k získání skutečné hodnoty analytu, je možné využít srovnání obou metod k zjištění správnosti daného analytické metody (např. HPLC - vysokoúčinná kapalinová chromatografie). V mnoha případech je možné jen nepřímé určení správnosti analytické metody (recovery, test ředění).

Bias (z angl. zkreslení, vychýlení, posun) udává míru rozdílu naměřených hodnot od skutečných hodnot daného analytu. Pokud se naměřené hodnoty liší v průběhu celého stanovení o stejné procento koncentrace, jedná se o bias proporcionální. Pokud se naměřené hodnoty liší v průběhu celého stanovení o stejný počet jednotek, jedná se o bias konstantní. Oba typy bias se mohou vyskytovat ve stanovení současně.

Recovery

Tento anglický výraz se někdy nahrazuje českým označením testu jako metoda standardního přídavku. Slouží k nepřímému hodnocení správnosti analytické metody. Provádí se tak, že se k definovanému množství analytu o známé koncentraci přidá přesné množství stejného analytu opět o známé koncentraci. Naměřené navýšení koncentrace se pak vydělí vypočteným očekávaným navýšením koncentrace. Po vynásobení 100 pak vychází výsledné recovery v procentech. V ideálním případě je recovery 100%.

Test ředění

Další možností nepřímého testování správnosti metody je test ředění. Ředěním původního vzorku připravíme řadu vzorků o sestupné koncentraci. Po stanovení všech vzorků vynásobíme ředěné vzorky příslušným ředícím faktorem. Výsledné koncentrace ředěných vzorků vynásobené ředícím faktorem by se měly rovnat původní koncentraci vzorku, ze kterého se při ředění vycházelo. Jako výchozí vzorek k ředění se obvykle volí vzorek s koncentrací v horní části kalibrační křivky. Vytvořením řady vzorků o sestupných koncentracích získáme přehled o správnosti stanovení v celém kalibračním rozsahu dané analytické metody.