Principy imunoanalytických metod

V praxi nejsou žádná měření absolutně přesná. Nejrůznější vlivy způsobují odchylku mezi skutečnou a naměřenou hodnotou. Výsledek měření se tak vždy pohybuje v jistém rozmezí kolem skutečné hodnoty. Nejistota měření udává rozsah naměřených hodnot kolem výsledku měření. Nejistota měření se netýká pouze výsledku, ale i měřicích přístrojů, použitých konstant, zavedených korekcí apod. Nejistota měření se zjišťuje statistickými výpočty. Předpokládá se určitá pravděpodobnost, s jakou se v intervalu daném nejistotou může nacházet skutečná hodnota měřené veličiny.

Mírou nejistoty měření je směrodatná odchylka (SD). Takto vyjádřená nejistota se označuje jako standardní nejistota (u).  Udává se buď samostatně bez znaménka, nebo se znaménkem ± za výsledkem. Standardní nejistoty se dělí na několik typů. Standardní nejistoty typu A (u_A), které jsou způsobovány náhodnými chybami a se stoupajícím počtem opakovaných měření se zmenšují.. Typ B (u_B) vychází z různých známých a odhadnutelných příčin a výsledná nejistota je dána jejich součtem a nezávisí na počtu opakovaných měření. Kombinovaná standardní nejistota (u_C) je součtem nejistot typu A a B. Hodnotí-li se výsledek měření touto nejistotou, není třeba rozlišovat mezi typem A a B. Kombinovaná standardní nejistota udává interval, ve kterém se s velkou pravděpodobností bude vyskytovat skutečná hodnota měřené veličiny. V praxi se tato nejistota užívá nejčastěji.