Články a aktuality 2012 - 2018

Současná klasifikace WHO klasifikace nádorů trávicího systému (4. edice z roku 2010) rozeznává pouze 2 hlavní typy hepatocelulárního karcinomu: klasický a fibrolamelární. Za pouhé morfologické varianty jsou považovány steatohepatitická, světlobuněčná, skirhotická a varianta podobná lymfoepiteliomu. Žádný z těchto morfologických subtypů (včetně fibrolamelárního) není samostatným prognostickým faktorem. Mezi morfologické parametry považované za signifikantní prognostické markery patří velikost nádoru, počet nádorových ložisek, grade, vaskulární invaze a stage. Indikátorem horší prognózy je také přítomnost nádorových buněk podobných hepatoblastům, které exprimují CK7, CK19 a MOC-31. Onkogenní mutace TP53 jsou asociovány s horší prognózou, podobně jako exprese PD-L1 na nádorových buňkách.

Další informace o prognóze přinášejí zobrazovací metody (staging, stav jater mimo nádor) a analýza periferní krve (AFP, cirkulující miRNA, VEGF a angiopoetin 2).

Prediktivní diagnostika responsibility na systémovou cílenou terapii je dosud v plenkách. Zatím není k dispozici žádný marker odpovědi na lék 1. linie - multikinázový inhibitor sorafenib, ani na další nízkomolekulární inhibitory. Výjimkou je tivantinib – selektivní inhibitor MET. Byla prokázána jeho účinnost v MET-pozitivních karcinomech. Ani zde však není situace zcela jasná, protože diagnostika je komplikována heterogenitou imunoexprese MET a nejasným vztahem mezi intenzitou exprese na membráně a procentem pozitivních buněk.

Detekce přítomnosti nádorových buněk v lymfatických uzlinách u nemocných s primárními či sekundárními nádory plic je v současné době limitována možnostmi standardních histopatologických metod. Průběh nádorového onemocnění u některých pacientů nasvědčuje tomu, že mikrometastázy nemusí být při běžném histologickém vyšetření odhaleny a podhodnocení pTNM stagingu nemoci vede k ne zcela přesnému podání adjuvantní onkologické léčby.

Cílem studie bylo porovnání výsledného zařazení pacientů do TNM klasifikace při použití různých metod detekce (H&E, IHC CK19, OSNA) nádorových buněk v hilových a mediastinálních lymfatických uzlinách primárních (nemalobuněčných) a sekundárních (metastázy kolorektálního karcinomu a karcinomu prsu) nádorů plic.

Vyšetřovanou skupinou jsou pacienti podstupující radikální chirurgickou léčbu pro nemalobuněčný primární plicní karcinom. Bylo vyšetřeno 64 pacientů, u každého, pokud to bylo možné, bylo stanovení provedeno v 5 skupinách lymfatických uzlin. Celkem bylo vyšetřeno 286 skupin uzlin, zahrnujících celkem 885 jednotlivých uzlin, v průměru 13,8 na pacienta.

Shodné výsledky vyšetření metodami H&E, IHC a OSNA byly zaznamenány u 263 skupin lymfatických uzlin (82,2 %). Pozitivní průkaz nádorových buněk metodou OSNA při negativitě H&E vyšetření byl zaznamenán u 27 skupin uzlin (8,4 %). V 8 případech (2,5 %) byla pozitivní metoda H&E, zatímco výsledek získaný metodou OSNA byl negativní. Výsledky vyšetření IHC CK19 až na dvě skupiny uzlin odpovídaly vyšetření H&E.

 Zatímco výsledky vyšetření lymfatických uzlin metodou IHC CK19 nevedly k téměř žádné změně v zařazení do pTNM klasifikace v porovnání s vyšetřením H&E, vyšetření metodou OSNA vedlo k zařazení 14 (21,9%) pacientů do vyšší kategorie pTNM a 3 (4,7%) pacientů do nižší kategorie pTNM. Klinický význam zůstává předmětem navazujícího výzkumu.

Tato prezentace byla podpořena projektem Molekulární genetika nádorových a kardiovaskulárních chorob (CZ.1.07/2.3.00/20.0040)

Incidence hepatocelulárním karcinomem (HCC), v ČR v posledních letech má stoupající tendenci. Hepatocelulární karcinom je nejčastějším nádorem v zemích jihovýchodní Asi, zde byly také vyvinuty metody, které umožňují jeho screening jednou z metod je i PIVKA . Charakteristika  PIVKy

Bylo vyšetřeno 300 nemocných s různými chorobami jater. Prokázali jsme, že u HCC (57 nemocných ) byla vždy extrémně zvýšená hladina PIVKy na rozdíl od AFP, který byl zvýšen u necelé poloviny nemocných s HCC.U metastatického procesu jaterního byla pIVKa zvýšena na hodnoty 100-500 ???? přibližně u poloviny nemocných , u zbylých nemocných byla PIVKa v mezích normy. AFP se u těchto nemocných prakticky nezvyšovalo. Naproti tomu u hepatitidy a chronických nenádorových onemocnění jater se pivka na rozdíl AFP nikdy nezvyšovala. PIVKA se jeví jako optimální biomárker pro HCC.

Rakovina prostaty je pátou hlavní příčinou úmrtí na rakovinu u mužů. Více než milión případů je ve světě diagnostikováno každý rok a úmrtnost je přes 300 000 úmrtí za rok. Prostatický specifický antigen (PSA) je serinová proteáza složená z 240 aminokyselin v jediném polypeptidovém řetězci. V séru se PSA primárně váže na alfa1-anti-chymotrypsin (95% celkového PSA), v menší míře na alfa2-makroglobulin. 10-30% sérového PSA se vyskytuje ve volné formě (fPSA). PSA se produkuje převážně v prostatické tkáni. PSA sekretován do semenné tekutiny a za fyziologických podmínek zajišťuje zkapalnění semenné plazmy.

Od 80. let minulého století se celková hladina prostatického specifického antigenu (tPSA) používá jako marker nádorů v diagnostice rakoviny prostaty.

  Většina nádorů prostaty je diagnostikována pomocí biopsie na základě zvýšených hladin PSA. Jako přínosné se jeví stanovení proPSA. Tento prekurzor PSA je vysoce specificky produkována nádorovými buňkami. Na základě hladin PSA, proPSA a volného PSA lze vypočítat index zdraví prostaty (PHI). Hodnota PHI vyšší než 40 může znamenat vysoké riziko rakoviny prostaty.

Stanovení PHI umožňuje:

• Optimální diagnostický algoritmus pro rakovinu prostaty

• Zlepšení diferenciální diagnózy karcinomu a hypertrofie prostaty

• Snížení počtu biopsií a zobrazovacích vyšetření

• Přesnější prognózu

• Optimalizaci pooperační léčby

• Optimalizaci pooperačního sledování na základě hodnot PHI

Tato prezentace byla podpořena projektem Molekulární genetika nádorových a kardiovaskulárních chorob (CZ.1.07/2.3.00/20.0040)

Hepatocelulární karcinom (HCC) je 3. hlavní příčinou smrti onkologicky nemocných. Ročně je diagnostikováno 700 tis. nových případů celosvětově, přitom v západní populaci dochází k výraznému nárůstu incidence tohoto zhoubného onemocnění. K rizikovým faktorům patří cirhóza, obezita, diabetes mellitus 2. typu, hepatitida B a C, nealkoholová steatohepatitída.

Česká republika je ve výskytu HCC  na 43. místě světového žebříčku. Bohužel pětileté přežití je stále velmi nízké a 70% nemocných nelze operovat pro pokročilost procesu. Diagnostika HCC spočívá v anamnéze a klinickém obrazu nemocného, především je nutné sledovat nemocné s cirhózou, hemochromatózou, Wilsonovou chorobou a některé nemocné s metabolickými defekty. Laboratorně, kromě základního diagnostického markeru alfafetoproteinu (AFP), se v současnosti objevují některé další, nové, zajímavé sérové markery s vysokou senzitivitou. U některých nemocných je patrná hyperkalcemie a paraneoplastické projevy. K základním radiodiagnostickým metodám patří USG, CT, MRI, u všech s využitím kontrastní látky.

HCC můžeme dělit do třech základních stádií podle průměru onemocnění a počtu lézí:

1.    Časná stádia onemocnění (víceméně malé, solitární léze) jsou indikovány k resekci, eventuálně k transplantaci jater či RFA, kde 5tileté přežití je 50-70%.

2.    Středně pokročilé léze, které mohou být již mnohočetné, jsou indikovány k resekci, tam kde není možný radikální chirurgický zákrok, pak k TACE. Tříleté přežití zde je do 50%.

3.    Bohužel řada nemocných stále přichází v pokročilém symptomatickém stadiu, které není možné radikálně chirurgicky léčit a jedinou možnou léčbou je paliativní, systémová, onkologická léčba.

V současnosti k radikálním chirurgickým metodám patří resekční léčba a transplantace jater. Obě tyto metody jsou velmi efektivní, s dlouhodobými pětiletými výsledky přežívání kolem 70-75% a desetiletým přežíváním kolem 30%. Pouze u malých lézí o průměru pod 3cm je možné využít i termoablační metody, konkrétně radiofrekvenční ablaci, nebo mikrovlnnou ablaci, kde výsledky tohoto postupu jsou srovnatelné s radikálními resekčními výkony. Ablační techniky lze využít i v tzv. „bridge“ terapii před transplantací jater, k přemostění doby nutné pro čekání na vhodný dárcovský orgán. U neoperabilních nemocných je dnes dominantní léčbou léčba Sorafenibem, multikinázovým inhibitorem.

V současné době výskyt hepatocelulárního karcinomu stoupá. Naším úkolem je zachytit časná stádia tohoto onemocnění, která jsou dobře radikálně léčitelná. Důležitá je proto časná diagnostika, kde kromě základních diagnostických technik je možné využít i některé nové nádorové markery, které jsou schopné odhalit toto onemocnění v jeho časném stádiu.

Tato prezentace byla podpořena projektem Molekulární genetika nádorových a kardiovaskulárních chorob (CZ.1.07/2.3.00/20.0040)

Významnou součástí prenatálního screeningu Downova syndromu je provádění biochemických vyšetření v 1. a 2. trimestru těhotenství. Od roku 2002 existuje Registr laboratoří provádějících vyšetření pro účely prenatálního screeningu vrozených vývojových vad. Cílem Registru je nejen evidence laboratoří, ale také pravidelné monitorování jejich činnosti. V roce 2017 bylo v Registru 39 laboratoří. Screening v 1. trimestru provádí 36 laboratoří, ve druhém trimestru jej provádí 40 laboratoří, integrováno je přes 60 % výsledků druhotrimestrálního screeningu.     

Preeklampsie je složitý patologický stav zjednodušeně charakterizovaný hypertenzí a proteinurií v pokročilé graviditě, které mají velmi nízkou pozitivní predikční hodnotu pouze asi 20 %. Jako vhodný test se ukázalo stanovení angiogenních růstových faktorů (PlGF a sFlt-1) a výpočet vzájemného poměru jejich koncentrací.

Zdravý vývoj plodu je jednoznačně podmíněn správnou funkcí štítné žlázy matky. Některou z forem onemocnění štítné žlázy trpí 10-15 % těhotných žen. Časná diagnostika a terapie sníží počet těhotenských i novorozeneckých komplikací a umožní dlouhodobé sledování žen a tím ovlivní i celkovou kvalitu jejich života. Při cíleném vyšetření je snížená funkce štítné žlázy odhalena u 4-5 % asymptomatických žen, u dalších 8-10 % jsou prokázány protilátky.

Tato prezentace byla podpořena projektem Molekulární genetika nádorových a kardiovaskulárních chorob (CZ.1.07/2.3.00/20.0040)

Zdravotnictví čelí celosvětově exponenciálnímu růstu stárnoucí populace a zvyšující se incidenci nádorových a chronických onemocnění. Veřejné zdraví představuje výzvu pro vznik nových technologií a nástrojů, které se budou podílet na zkvalitňování diagnostiky, prevence, léčby chorob, a povedou k pokroku směřující k personalizované medicíně. Potenciál těchto technologií bude však využit pouze tehdy, budou-li dostupné ucelené kolekce lidských tkání, buněk a související klinické údaje.

Nádorová onemocnění představují v České republice jednu z hlavních hrozeb pro lidské zdraví. Česká republika je celosvětově na předním místě ve výskytu určitých nádorových onemocnění jako je například karcinom tlustého střeva a konečníku. Výchozí ideou pro založení BBMRI_CZ byl záměr podpořit národní vědeckou komunitu dostupností biologického materiálu získaného od pacientů s diagnózami, které aktuálně představují největší nebezpečí pro obyvatelstvo České republiky. Současně s rostoucím objemem výzkumu, jeho aplikace a souvisejícími náklady na cílenou protinádorovou léčbu se bezprostředně objevuje potřeba zkvalitnit vědecké výsledky a zkrátit dobu mezi výzkumem a klinickým využitím těchto výsledků. Pouze vysoce kvalitní výsledky mohou vést k využití nových diagnostických a terapeutických cílů. Ve světle některých recentních publikacích popisujících nedostatečnou reprodukovatelnost vědeckých výsledků (http://www.nature.com/news/reproducibility-1.17552) si BBMRI komunita uvědomuje, že celková kvalita zdrojového materiálu pro jakoukoliv oblast biomedicínského výzkumu představuje kritický parametr výzkumných výstupů.

Tato prezentace byla podpořena projektem Molekulární genetika nádorových a kardiovaskulárních chorob (CZ.1.07/2.3.00/20.0040)

Vitamin D je neaktivním prekursorem biologicky účinného 1 a,25–dihydroxyvitaminu D (1 a,25(OH)2D), který spolu s parathormonem a kalcitoninem řídí homeostázu vápníku. Rozeznáváme 2 formy vitaminu D, tj. cholekalciferol (vitamin D3) a ergokalciferol (vitamin D2). Hlavním zdrojem vitaminu D3 je jeho endogenní biosyntéza z prekursoru 7-dehydrocholestrolu, u kterého je fotolyticky po exposici plasmatické membrány keranocytů v kůži slunečním světlem o vlnových délkách 280-320 nm otevřen kruh B. Z tohoto provitaminu D3 vzniká spontánní isomerizací cholekalciferol. Prekursorem vitaminu D2, který si neumí lidský organismus sám syntetizovat, je ergosterol, který je obsažen například v houbách. Biosyntéza ergokalciferolu potom probíhá identicky jako u vitaminu D3.  Z hlediska biologické funkce je otázkou, zda je vitamin D2 rovnocenný s vitaminem D3. Oba druhy vitaminu D, tj. D2 a D3, se od sebe liší v postranním řetězci molekuly na 17 b-pozici sekosteroidu (vitamin D2 má jednu dvojnou vazbu a jednu methylovou skupinu navíc), jejich další metabolická cesta je ale stejná, tj. pomocí hydroxyláz patřících do rodiny cytochrom-P450 enzymů nejprve probíhá hydroxylace vitaminu D v poloze C25 prostřednictvím v játrech produkované 25-hydroxylázy za vzniku kalcidiolu, tj. 25-hydroxyvitaminu D (25(OH)D), který odráží míru zásobení organismu vitaminem D z exogenních i endogenních zdrojů. Biologicky aktivní, hormonálně účinný kalcitriol (1 a,25-dihydroxyvitamin D, 1 a,25(OH)2D) vzniká v ledvinách účinkem 1 a-hydroxylázy, která je hormonálně regulovaná (PTH ji stimuluje, naopak 1 a,25(OH)2D inhibuje). V ledvinách, ale i v dalších tkáních, se vyskytuje enzym 24-hydroxylasa, která katalyzuje syntézu 24,25(OH)2D z 25(OH)D, především však inaktivuje 1 a,25(OH)2D jeho přeměnou na biologicky neúčinný 1 a,24,25(OH)3D. 1 a,25(OH)2D  se podílí na vlastní inaktivaci tím, že stimuluje expresi 24-hydroxylázy. C3-epiméry vitaminu D lišící se konfigurací hydroxylu na C3 mají v porovnání s nativními metabolity jen přibližně 20% biologickou aktivitu, ale jsou charakteristické pro první rok života, kdy je u novorozenců v cirkulaci nacházeno více než 50 % kalcidiolu ve formě C3-epiméru.

1 a,25(OH)2D  realizuje svoji biologickou funkci interakcí s jaderným receptorem specifickým pro vitamin D (VDR), ale i negenomicky interakcí s membránovými receptory cílových buněk. Ledviny jsou téměř výlučným zdrojem cirkulujícího 1 a,25(OH)2D, ale i řada dalších buněk a tkání exprimuje 1 a-hydroxylázu a mohou tak lokálně auto- či parakrinním mechanismem vytvářet 1 a,25(OH)2D. Vitamin D je klíčovým regulátorem homeostázy kalcia a fosforu ve smyslu absorpce střevního kalcia a fosfátů, reabsorbce Ca a P v ledvinách a mobilizace Ca, P z kosti, ale má také významné extraskeletární biologické účinky, kdy působí v organismu antiproliferativně, prodiferenciačně, proapopticky a imunomodulačně (suprimuje humorální odezvu, aktivuje vrozenou celulární odezvy). Dlouhodobý nedostatek vitaminu D, a z něho vyplývající snížení hladiny 1 a,25(OH)2D způsobuje křivici u dětí a osteomalácii u dospělých. Spolu s nedostatkem kalcia a dalšími změnami souvisejícími se vzrůstajícím věkem se podílí i na osteoporóze, alopecii, slábnutí svalů, vývoji sekundárního hyperparathyroidismu u pacientů s chronickou renální nedostatečností, a současný výzkum naznačuje i jeho spojení se zvýšeným krevním tlakem, s depresí, s poruchami imunitního systému vedoucími k mnohočetné sklerose, k revmatické artritidě a k diabetu. V současné době roste počet studií, ze kterých vyplývá vztah mezi prevalencí výskytu rakoviny především tlustého střeva, prostaty a prsu, ale i řady dalších maligních onemocnění, a mírou zásobení organismu vitaminem D. Dostupnost 25(OH)D pro lokální biosyntézu 1 a,25(OH)2D v extrarenálních buňkách je významná v prevenci maligních onemocnění.

Z výše uvedeného je patrné, že správné stanovení vitaminu D a jeho metabolitů z hlediska přesnosti, ale především pravdivosti, je velkou výzvou do budoucnosti a vývoj technik, které toto správné stanovení umožní, bude odrážet potřeby, které neustále vzrůstají vzhledem k významu vitaminu D a jeho metabolitů. Výhodou imunoanalytických postupů je velká kapacita stanovení a analytická citlivost v řádu pg/zkumavku. Imunoanalytické stanovení je ale také zatíženo řadou problémů, přičemž největším je specificita použité protilátky, která může zkříženě interagovat jak s metabolity vitaminu D3, tak i s metabolity vitaminu D2. Poměrně vysoké zkřížené reakce mají protilátky některých výrobců vůči 24,25(OH)2D, přičemž v cirkulaci je tento metabolit v nanomolovém množství. Zásadní je rovněž problém se specificitou protilátky při stanovení 1 a,25(OH)2D, jehož koncentrace je přibližně o 3 řády nižší než koncentrace 25(OH)D. Velmi málo je diskutována specificita používaných protilátek vůči konjugátům (sulfát, glukuronid) hydroxylovaných metabolitů vitaminu D, přičemž v cirkulaci může být i stejné množství např. 25(OH)D3 a 25(OH)D3-3-sulfátu. Dalším problémem může být silná vazba metabolitů vitaminu D na vitamin D vazebný protein (VDBP).  Problémem je tedy standardizace použitých imunoanalytických kitů, kdy různé typy esejí dávají různé výsledky, na jejichž základě jsou odvozovány i různá referenční rozmezí a přijímají se klinická rozhodnutí, která nemusí odrážet skutečný stav zásobení populace vitaminem D.

Chromatografické postupy mají velkou výhodu ve skutečnosti, že umožňují separaci jednotlivých odlišně hydroxylovaných a jinak derivatizovaných (různé typy konjugátů, např. sulfáty a glukuronidy) metabolitů vitaminu D včetně rozlišení metabolitů cholekaciferolu od metabolitů ergokalciferolu nebo C3-epimérů vitaminu D. Nevýhodou mohou být v oblasti rutinních analýz relativně složité přípravy vzorků před vlastní chromatografickou analýzou, metody jsou limitovány kapacitně, a většinou je citlivost spektrofotometrické detekce pro stanovení kalcitriolu nedostatečná.

Obecně výhodné z hlediska universálnosti, citlivosti detekce, specificity i z časového hlediska jsou postupy založené na kombinaci vysokoúčinného kapalinového chromatografu (HPLC) pracujícího v režimu reversní fáze (RP-HPLC) s detekcí analytu provedenou na hmotovém detektoru (MS), který většinou pracuje v tandemovém zapojení (MS/MS). Je zde dvojí separační princip, tj. chromatografický a hmotově-spektrometrický založený na poměru hmoty iontu k jeho náboji. Jednoznačnost stanovení jednotlivých metabolitů ve spektru řady dalších metabolitů vitaminu D, použití isotopicky značených standardů eliminujících vliv biologické matrice při kvantifikaci, a další vývoj spojený s automatizací vede k závěru, že imunoanalytické postupy stanovení metabolitů vitaminu D jsou nebo v blízké budoucnosti budou technikou MS překonány, a již nyní jsou postupy HPLC-MS/MS užívány jako vhodná referenční metoda stanovení metabolitů vitaminu D. Limitujícím faktorem je vysoká pořizovací cena přístroje, který zatím není běžnou součástí klinicko-biochemické laboratoře.

Tato prezentace byla podpořena projektem Molekulární genetika nádorových a kardiovaskulárních chorob (CZ.1.07/2.3.00/20.0040)

Cílem prezentace je představit zahajovanou studii sledování vitamínu D u těhotných a v pupečníkové krvi novorozenců. Předpokládáme vyšetření cca 1000 probandů. Hladiny vit. D budou korelovány s hladinou sérových minerálů P a Ca, s hladinou PTH a hladinou FGF23. Na základě této pilotní studie předpokládáme návrh provedení multicentrické studie v ČR, jejímž cílem bude optimalizace suplementace vit. D v průběhu těhotenství.

Tato prezentace byla podpořena projektem Molekulární genetika nádorových a kardiovaskulárních chorob (CZ.1.07/2.3.00/20.0040)

Existuje velké množství klinických dat, která ukazují, že prognóza pacientů, jejichž nádor je infiltrován buňkami imunitního systému, je příznivější než u prognóza pacientů, jejichž nádory infiltrovány nejsou...

Počátky protinádorové imunoterapie spadají do r. 1891, kdy dr.Coley podal pacientovi s nevyléčitelným sarkomem dávku streptokoků s představou, že imunitní obrana proti tomuto nebezpečnému mikroorganismu by mohla jako „vedlejší efekt“zasáhnout i nádor...

Sir MacFarlane Burnet, později oceněný Nobelovou cenou, vyslovil v r. 1957 hypotézu, že fyziologickou úlohou imunitního systému je rozpoznat pro organismus potenciálně nebezpečné buňky, včetně buněk nádorových, a zlikvidovat je pomocí efektorových mechanismů jak vrozené, tak získané imunity.

Fakt, že je imunitní systém důležitý pro kontrolu nádorových buněk, ukazují jasně data týkající se vyššího výskytu nádorů u zvířat s nefunkčním imunitním systémem nebo u pacientů s oslabeným imunitním systémem (HIV, transplantace...)

V polovině 70. a začátkem 80. let minulého století byla pacientům byla podávána živá BCG vakcína známá jako bacillus Calmette Guérin nebo Corynebacterium parvum.

Bakterie aktivují makrofágy pacienta a tím umožňují makrofágy zprostředkované zabíjení nádorových buněk. Kromě toho fungují i jako adjuvans a podporují T buněčnou reakci na nádorové antigeny.

V 70. letech minulého století se ukázalo, že vysoké dávky IL-2, růstového faktoru pro T-lymfocyty, byly účinné při podání pacientům s pokročilými metastatickými nádory...

Tato data nakonec vedla FDA ke schválení IL-2 pro léčbu pacientů s metastatickým RCC v r. 1992 a s metastatickým melanomem v r. 1998. U části pacientů docházelo k trvalým CR (5-10% pacientů) a tyto odpovědi trvají u některých pacientů už více než 20 let po ukončení IL-2...

Pak už následovala éra moderní imunoterapie.

Tato prezentace byla podpořena projektem Molekulární genetika nádorových a kardiovaskulárních chorob (CZ.1.07/2.3.00/20.0040)