zadejte jeden nebo více parametrů pro vyhledávání
DNA diagnostika je relativně mladou částí vědy, která nám pomáhá například při stanovení diagnózy dědičných onemocnění, nebo nám naopak může pomoci rozpoznat přenašeče těchto chorob, kteří jsou jinak fenotypově zcela zdraví. V prezentaci se seznámíte se základními principy DNA diagnostiky a jejího využití v praxi. Na čtyřech kazuistikách autorka demonstruje příklady onemocnění, u kterých je vyšetření DNA stěžejní částí stanovení diagnózy. Jde například o Marfanův syndrom, Fanconiho anémii, nebo Thanatoforickou dysplázii. V neposlední řadě se DNA diagnostiky využívá při soudním šetření, například za účelem určení otcovství.
Kontrastem indukovaná nefropatie (CIN) a později používané kontrastem indukované akutní poškození ledvin (CI-AKI) je diagnóza známá již od 60. let minulého století. Běžně se považuje za 3. nejčastější příčinu poškození ledvin u hospitalizovaných nemocných. Je definována jako vzestup s-krea o 50% či o 44 umol/l, a to po 48-72 hod po podání kontrastní látky. V poslední době se však náš pohled na toto postižení mění, zejména v souvislosti s její relativně snižující se incidencí a pochopením různých úskalí, kterými jsou výsledky dosavadních studií a analýz zatíženy. Přednáška má za cíl shrnout dosavadní poznatky, popsat chybějící informace a pokusit se nabídnout nefroprotektivní opatření, která se ve světle dnešních poznatků zdají být nejúčelnější.
Immunotherapy has gained increasing consent in different types of advanced and/or metastatic cancer. More recently, checkpoint inhibitors have been extensively studied and in some cases they have been approved by regulatory authorities for cancer therapy. However, only a minority of patients exhibits a durable response to immunotherapy, while toxicity and costs of these treatments are not insignificant. In this view, biomarkers predicting response, resistance and toxicity should be important for a better selection of patients. PD-L1 expression, TIL identification and characterisation, mutation load, microsatellite instability, MDSCs, IDO, IFNgamma/Jak pathway mutations are some of these markers. Due to the complexity of immune response, the identification of reliable markers is difficult and research is in progress.
This prezentation was supported by project Molekulární genetika nádorových a kardiovaskulárních chorob (CZ.1.07/2.3.00/20.0040)
Laboratory of Clinical Biochemistry (Unit for Cancer Research), Hospital Clinic, University of Barcelona, Spain, Institut d’Investigacions Biomèdiques August Pi i Sunyer (IDIBAPS), Barcelona, Spain
OBJECTIVE: The objective of this study was to evaluate tumor marker (TM) sensitivity and specificity in the differential diagnosis of patients with suspected signs of cancer.
PATIENTS AND METHODS: We studied 4776 consecutive patients admitted in our Hospital with suspected cancer; 3281 patients had nonmalignant processes and 1495 had malignant disease. Determinations were considered positive for suspected malignancy when serum TM levels were higher than the cut-off found in a previous study (1).
RESULTS: There was a specificity of 98% in patients without malignancy, 72.2% of sensitivity in 1214 patients with epithelial malignancy (52.3% in patients with locally advanced tumors and 78.1% in patients with metastases). Sensitivity was 81.7% in 126 patients with cancer of cancer unknown primary site (CUP). TM were useful in the differential diagnosis between epithelial and non epithelial tumors, brain masses (metastases vs. primary tumors), or other paraneoplastic syndromes
CONCLUSIONS: TMs are useful as an aid in the evaluation of the risk of cancer of these patients with suspected cancer, and may be useful to reduce the hospitalization time, morbidity and the number of diagnostic tests required for diagnosis
Přednáška přehledně shrnuje aktuální poznatky o relativně nové nozologické jednotce - o autoinflamatorních onemocněních. Na rozdíl od autoimunitních jsou autoinflamatorní onemocnění charakterizované dysregulací vrozených imunitních funkcí, mají tedy hereditární podklad. Prezentace se zaměřuje především na periodické horečky - Familiární středomořskou horečku (FMF), Deficit mevalonátkinázy (MKD) a periodické syndromy asociované s kryopyrinem (CAPS). Zmíněny jsou i Periodický syndrom asociovaný s TNF receptorem (TRAPS), syndrom PFAPA (Periodic Fever, Aphtae, Pharyngitis, cervical Adenitis), SAVI a DADA2.
Ovarian cancer is one of the most lethal cancers affecting women, being the 4th most common cause of tumor-related death in women and the most lethal gynecological malignancy. In order to improve outcome, we need sensitive and specific biomarkers for the early detection of the disease, sensitive markers for monitoring therapy and predictive markers for identifying patients likely to benefit from specific therapies. Although over 50 biomarkers have been proposed for ovarian cancer, the 2 most investigated are CA 125 and HE4. Indeed, CA 125 and HE4 have been shown to be the most sensitive biomarkers for the early detection of ovarian cancer. Despite this, neither marker can be recommended for screening for ovarian cancer in asymptomatic women outside the context of a randomised controlled trial. Preoperative levels of CA 125 in combination of transvaginal ultrasound or combined measurement of CA 125 and HE4 (as in the ROMA algorithm) may aid the differentiation of benign and malignant pelvic masses. For differentiating benign from pelvic masses, HE4 has been reported to be more specific than CA 125. Furthermore, HE4 alone or combined measurement of CA 125 and HE4 (as in ROMA) appears to be superior to CA 125 alone, in the differential diagnosis of pelvic masses. Serial levels of CA 125 during chemotherapy for ovarian cancer are useful for assessing response to treatment. However, the value of measuring CA 125 following surgery/initial chemotherapy is unclear. Other serum biomarkers proposed for ovarian cancer include OVA1, OVX1, transthyretin, osteopontin, transferrin, CEA, CA 15-3, CA 19-9 and mesothelin. Currently however, only CA 125 and to a lesser extent, HE4, are in regular clinical use. A tissue-based biomarker recently recommended for clinical use involves BRCA1/2 mutation testing for predicting response to PARP inhibitors such as olaparib.
Úvod: Omezená funkce gonád, poruchy v oblasti gastrointestinálního traktu a narušení hypothalamo-hypofyzárně-nadledvinové osy jsou součástí vedlejších nežádoucích účinků terapie autoimunitních onemocnění (AO) glukokortikoidy (GC). Nejvýznamnějšími antagonisty GC jsou imunoprotektivních adrenální androgeny a to díky jejich převažujícímu vlivu na aktivaci Th1 lymfocytů oproti Th2 lymfocytům.
Cíle: Cílem studie bylo zjistit, zdali existuje možnost snížení rizikovosti léčby GC u pacientů s AO podáváním syntetických imunoprotektivních steroidů.
Soubor pacientů a metodika: Sledovali jsme hladiny GC včetně jejich prekurzorů a metabolitů i jejich změny během terapie u pacientů s IgA nefropatií léčených prednisolonem (n=14) oproti zdravým kontrolám (n=10) a pacientům s jinými AO (n=19). Skupina IgAN byla sledována na začátku léčby prednisolonem (N0) po jednom týdnu (N1) a po jednom měsíci (N2) terapie. Rozdíly mezi skupinami byly hodnoceny jednofaktorovou ANOVA, zatímco změny během léčby prednisolonem modelem ANOVA zahrnujícím faktory Subjekt, faktor s opakováním Fáze terapie, faktor bez opakování Léčba a interakci mezi faktory.
Výsledky: U nativních pacientů s IgAN byl zjištěn výrazný nedostatek imunoprotektivních androgenů pravděpodobně oproti kontrolám i pacientům s jinými AO. Uvedené výsledky byly pravděpodobně spojeny s oslabenou aktivitou nadledvinové zona reticularis u pacientů s AO. Nalezli jsme rovněž nízké hladiny jejich vysoce účinných 7α/7β/16α-hydroxy-metabolitů. Tyto hladiny pak byly dále suprimovány GC během terapie.
Tato prezentace byla podpořena projektem Molekulární genetika nádorových a kardiovaskulárních chorob (CZ.1.07/2.3.00/20.0040)
Zavedení vysoce senzitivních souprav pro stanovení kardiálních troponinů umožnilo časnější diagnostiku akutního infarktu myokardu (NSTEMI). Byla vyvinuta celá řada diagnostických algoritmů, které zlepšují diagnostické vlastnosti kardiálních troponinů. Jeden z těchto algoritmů (publikovaný již v doporučení ESC z roku 2012) - 1h algoritmus patří mezi ty lépe validované a prakticky realizovatelné. Ve FN Plzeň byl tento algoritmus (s drobnými modifikacemi) pilotně zaveden. Obsahem sdělení budou prvotní zkušenosti s jeho lokálním použitím v klinické praxi.
Background and aim:Cancer biomarkers are important for cancer patient management. Most clinically used cancer biomarkers were discovered 30-50 years ago. No new biomarkers have entered the clinic recently, with the exception of molecular biomarkers that are mainly used for selection of therapy. We here propose new ideas for utilizing a plethora of cancer biomarkers which work for only for a small portion of patients (rare biomarkers).
Patients and methods: We will provide examples of 5-10% of patients with pancreatic cancer who have elevated circulating serum biomarkers that have not been described before. We will then propose a scheme for screening of thousands of candidate biomarkers, to select a few that work best for a small number of patients.
Results: We propose a method for identifying personalized cancer biomarkers. These biomarkers are circulating proteins or circulating tumor DNA. We will discuss the utility of circulating tumor DNA for various clinical applications, including patient management and early detection.
Conclusion: Personalized biomarkers can now be identified with high throughput techniques and utilized to optimize cancer patient treatment