Články a aktuality 2012 - 2018

Železo je stopový prvek nejvíce zastoupený v organismu. Je pro organismus nezbytný, na druhé straně však může vykazovat významné toxické působení, zejména tím, že se uplatňuje v metabolismu a produkci volných radikálů. Přednáška ukáže, jak organismus řeší dostupnost železa a zároveň ochranu před jeho toxickým působením. Popsána bude komplikovaná regulace metabolismu železa.

Záznam webináře v Adobe Connect ...

Diabetická ketoacidóza je relativně častou komplikací (1-10%/pacienta/rok) zejména diabetu 1. typu. Hlavními vyvolávacími faktory jsou infekce a neadekvátní aplikace inzulínu, etiologicky jde o neadekvátní účinek inzulínu (buď jeho absolutní nedostatek nebo zvýšení kontraregulačních hormonů ev. přítomnost inzulínové rezistence). Z laboratorních známek je charakteristická hyperglykémie (> 11 mmol/l), nízké pH (<7,3) a metabolická acidóza se zvýšeným anon gapem způsobená ketonémií. U pacientů s těžkou ketoacidźou se šokem lze pozorovat falešně negativní (nebo snížené) ketolátky v moči kvůli převaze beta-hydroxybutyrátu, který s močovým proužkem nereaguje. V léčbe je kromě inzulinoterapie zásadní rehydratace (vlivem osmotické diurézy bývá celkový deficit vody až 10 litrů). Dále je důležitá replece močí ztracených iontů (hlavně K+). U diabetiků 2. typu, kteří dostávají novou skupinu léků - glifloziny (inhibitory SGLT-2) je třeba počítat se zvýšenou tendencí ke ketoacidóze, což v prezentaci demonstrujeme na kazuistice. 

Nejedná se o žádný středověký způsob, ale o odběry krve v terénu – na výjezdech.

Pokud bych se vrátila do historie TO v Klatovech, byl zde v 70. letech minulého století zaveden odběr dárců, kteří byli sváženi autobusem.

Dle pamětníků se vždy v určený den dostavili k autobusu, který je dovezl na naše transfúzní oddělení. Zde byli odebráni a pak byl většinou „rozchod“ s obědem a nákupy,… Odpoledne byli odvezeni domů.

Někdy v polovině 80. let minulého století došlo na našem oddělení ke změně. Dárci nadále mohli krev darovat na transfúzním oddělení, ale již nebyli sváženi hromadně, naopak naši pracovníci jezdili za nimi. Toto trvá dodnes.

Skelet je velmi dynamickým orgánem. Kostní buňky (osteoblasty, osteoklasty, osteocyty) zajišťují jeho růst a neustálou obměnu v obou základních typech kosti – kortikální a trabekulární. Kostní tkáň se aktivně účastní mnoha dějů v organismu a významnou měrou zodpovídá za homeostázu kalcia a fosforu. Složitá souhra buněk probíhá již intrauterinně, kdy fetus ukládá do skeletu nemalá množství minerálu hormonálně řízeným transportem za podpory mateřského organismu. Množství kostní hmoty, vybudované během prvých dvou dekád, pak musí zajistit její integritu po zbytek života. Chronická onemocnění v dětství mohou tento vývoj negativně ovlivnit. Platí to také pro choroby ledvin. Chronická nedostatečnost ledvin, ať už vrozená nebo ve formě získaných glomerulopatií, může významně omezit vývoj kostní hmoty. Hlavními faktory jsou zde doba začátku onemocnění, míra její  progrese a také vedlejší účinky nezbytné terapie (glukokortikoidy, cytostatika). Onemocnění typu tubulopatií vedou k patologické mineralizaci vznikající kostní hmoty a rozvoji křivice. Patofyziologické poznatky o poruchách, vedoucích k těmto stavům, pomáhají zvolit způsob terapie a povedou k vývoji kauzálnějších léčebných postupů v budoucnu. Nelze zapomínat ani na druhotný postih kostní tkáně u jedinců, kteří museli podstoupit transplantaci ledvin.Nefrologická a osteologická problematika tak má mnoho styčných bodů.

Auskultační metodu považujeme sice za standard, nicméně nejen evidence based empirie tzv. efekt bílého pláště čili vzestup tlaku průměrně o 12/6 mm Hg. Je předmětem dalších studií navrhnout takový postup, který tento nežádoucí efekt eliminoval. Jednou z možností se v poslední době nabízí měření přístrojem BpTRU automatické měření krevního tlaku ve zdravotnickém zařízení avšak mimo ordinaci. Zdá se navíc, že tento způsob má ještě jednu nespornou přednost, a sice že takto získané hodnoty korelují s masou myokardu levé komory.

Další část přednášky se zabývá cílovou hodnotou krevního tlaku a rozborem studie SPRINT. Ukazuje se, že pacienti (včetně věkově starší části populace) s hodnotami systolického tlaku pod 120 mm Hg mají nižší mortalitu i morbiditu.

Tako-tsubo kardiomyopatie je akutní kardiální syndrom charakterizovaný přechodnou poruchou kinetiky myokardu, která v klasickém případě postihuje střední a apikální oblast levé komory. V patofyziologii se předpokládá klíčová úloha nadbytku katecholaminů. U řady pacientů je onemocnění spouštěno fyzickým nebo psychickým stresem. Typickým pacientem je žena po menopauze. Kardiomyopatie se často projevuje bolestí na hrudi, případně dušností a na EKG změnami ST úseku nebo vlny T.  Napodobuje akutní koronární sydrom. V rámci diferenciální diagnostiky je nutné provedení koronarografie, která u Tako-tsubo kardiomyopatie neprokáže akutní uzávěr koronární tepny. Bývá nutná různě intenzivní léčba srdečního selhání. Po překonání akutní epizody je dlohodobá prognóza dobrá.

Zlomeniny proximálního konce předloktí u dětí jsou vzácné a většinou léčitelné konzervativně. Případné komplikace poranění či hojení se však chirurgickému zásahu nevyhnou. Jedná se zejména o tyto oblasti: zhojení pakloubem, omezení rozsahu pohybu, zhojení v malpozici, avaskulární nekróza, paraartikulární osifikace, případně vznik synostózy. Vybrali jsme pro Vás 7 kazuistik, na kterých se demonstrujeme naše možnosti. Případy jsou velmi různorodé z hlediska věku, komorbidit i dalších zájmových a sportovních činností jednotlivých dětí.

Přednáška je zaměřena na novinky  v diabetologii s ohledem na léčbu. Diabetologie prodělává boom v oblasti farmakoterapie, zavádí se do praxe množství inzulínových analog, které snižují riziko hypoglykémie. Byly objeveny 3 nové lékové skupiny. Inkretiny, gliptiny a glifloziny. Jejich kombinacemi s metforminem a inzulínem je možné dosáhnout lepší kontroly diabetu s nižším rizikem hypoglykémie. Dochází ke změně léčebných doporučení při léčbě diabetu 2. typu.

V roce 2008 byly dokončeny tři  megastudie (ACCORD, VADT a Advance) u osob s diabetem  a s těžkou aterosklerózou. Autoři se snažili dosáhnout co nejlepší kontroly glykémie.  Studie prokázaly vysoké riziko hypoglykémie stran kardiovaskulární mortality. Toto zjištění zcela změnilo přístup k farmakoterapii diabetu, které vychází ze skutečnosti, že všechny antidiabetické léky s výjimkou inzulínu jsou srovnatelně účinné, ale liší se bezpečností jednotlivých léků. Další velkou změnou ve farmakoterapii diabetu je používání kombinací antidiabetik s rozdílným patofyztiologickým působením od začátku onemocnění.