Detekce přítomnosti nádorových buněk v
lymfatických uzlinách u nemocných s primárními či sekundárními nádory plic je v
současné době limitována možnostmi standardních histopatologických metod.
Průběh nádorového onemocnění u některých pacientů nasvědčuje tomu, že
mikrometastázy nemusí být při běžném histologickém vyšetření odhaleny a
podhodnocení pTNM stagingu nemoci vede k ne zcela přesnému podání adjuvantní
onkologické léčby.
Cílem studie bylo porovnání výsledného zařazení
pacientů do TNM klasifikace při použití různých metod detekce (H&E, IHC
CK19, OSNA) nádorových buněk v hilových a mediastinálních lymfatických uzlinách
primárních (nemalobuněčných) a sekundárních (metastázy kolorektálního karcinomu
a karcinomu prsu) nádorů plic.
Vyšetřovanou skupinou jsou
pacienti podstupující radikální chirurgickou léčbu pro nemalobuněčný primární
plicní karcinom. Bylo vyšetřeno 64 pacientů, u každého, pokud to bylo možné,
bylo stanovení provedeno v 5 skupinách lymfatických uzlin. Celkem bylo
vyšetřeno 286 skupin uzlin, zahrnujících celkem 885 jednotlivých uzlin, v
průměru 13,8 na pacienta.
Shodné výsledky vyšetření metodami
H&E, IHC a OSNA byly zaznamenány u 263 skupin lymfatických uzlin (82,2 %).
Pozitivní průkaz nádorových buněk metodou OSNA při negativitě H&E vyšetření
byl zaznamenán u 27 skupin uzlin (8,4 %). V 8 případech (2,5 %) byla pozitivní
metoda H&E, zatímco výsledek získaný metodou OSNA byl negativní. Výsledky
vyšetření IHC CK19 až na dvě skupiny uzlin odpovídaly vyšetření H&E.
Zatímco výsledky vyšetření lymfatických uzlin
metodou IHC CK19 nevedly k téměř žádné změně v zařazení do pTNM klasifikace v
porovnání s vyšetřením H&E, vyšetření metodou OSNA vedlo k zařazení 14
(21,9%) pacientů do vyšší kategorie pTNM a 3 (4,7%) pacientů do nižší kategorie
pTNM. Klinický význam zůstává předmětem navazujícího výzkumu.
Tato prezentace byla podpořena projektem Molekulární genetika nádorových a kardiovaskulárních chorob (CZ.1.07/2.3.00/20.0040)
