Hepatocelulární karcinom (HCC) je 3. hlavní příčinou
smrti onkologicky nemocných. Ročně je diagnostikováno 700 tis. nových případů
celosvětově, přitom v západní populaci dochází k výraznému nárůstu incidence tohoto
zhoubného onemocnění. K rizikovým faktorům patří cirhóza, obezita, diabetes
mellitus 2. typu, hepatitida B a C, nealkoholová steatohepatitída.
Česká republika je ve výskytu HCC na 43. místě světového žebříčku. Bohužel
pětileté přežití je stále velmi nízké a 70% nemocných nelze operovat pro
pokročilost procesu. Diagnostika HCC spočívá v anamnéze a klinickém obrazu
nemocného, především je nutné sledovat nemocné s cirhózou, hemochromatózou,
Wilsonovou chorobou a některé nemocné s metabolickými defekty. Laboratorně,
kromě základního diagnostického markeru alfafetoproteinu (AFP), se v
současnosti objevují některé další, nové, zajímavé sérové markery s vysokou
senzitivitou. U některých nemocných je patrná hyperkalcemie a paraneoplastické
projevy. K základním radiodiagnostickým metodám patří USG, CT, MRI, u všech s
využitím kontrastní látky.
HCC můžeme dělit do třech základních stádií podle
průměru onemocnění a počtu lézí:
1. Časná stádia onemocnění (víceméně malé,
solitární léze) jsou indikovány k resekci, eventuálně k transplantaci jater či
RFA, kde 5tileté přežití je 50-70%.
2. Středně pokročilé léze, které mohou být již
mnohočetné, jsou indikovány k resekci, tam kde není možný radikální chirurgický
zákrok, pak k TACE. Tříleté přežití zde je do 50%.
3. Bohužel řada nemocných stále přichází v
pokročilém symptomatickém stadiu, které není možné radikálně chirurgicky léčit
a jedinou možnou léčbou je paliativní, systémová, onkologická léčba.
V současnosti k radikálním chirurgickým metodám
patří resekční léčba a transplantace jater. Obě tyto metody jsou velmi
efektivní, s dlouhodobými pětiletými výsledky přežívání kolem 70-75% a
desetiletým přežíváním kolem 30%. Pouze u malých lézí o průměru pod 3cm je
možné využít i termoablační metody, konkrétně radiofrekvenční ablaci, nebo
mikrovlnnou ablaci, kde výsledky tohoto postupu jsou srovnatelné s radikálními
resekčními výkony. Ablační techniky lze využít i v tzv. „bridge“ terapii před
transplantací jater, k přemostění doby nutné pro čekání na vhodný dárcovský
orgán. U neoperabilních nemocných je dnes dominantní léčbou léčba Sorafenibem,
multikinázovým inhibitorem.
V současné době výskyt hepatocelulárního karcinomu
stoupá. Naším úkolem je zachytit časná stádia tohoto onemocnění, která jsou
dobře radikálně léčitelná. Důležitá je proto časná diagnostika, kde kromě
základních diagnostických technik je možné využít i některé nové nádorové
markery, které jsou schopné odhalit toto onemocnění v jeho časném stádiu.
Tato prezentace byla podpořena projektem Molekulární genetika nádorových a kardiovaskulárních chorob (CZ.1.07/2.3.00/20.0040)
