Existuje velké množství klinických dat, která
ukazují, že prognóza pacientů, jejichž nádor je infiltrován buňkami imunitního
systému, je příznivější než u prognóza pacientů, jejichž nádory infiltrovány
nejsou...
Počátky protinádorové imunoterapie spadají do r.
1891, kdy dr.Coley podal pacientovi s nevyléčitelným sarkomem dávku streptokoků
s představou, že imunitní obrana proti tomuto nebezpečnému mikroorganismu by
mohla jako „vedlejší efekt“zasáhnout i nádor...
Sir MacFarlane Burnet, později oceněný Nobelovou
cenou, vyslovil v r. 1957 hypotézu, že fyziologickou úlohou imunitního systému
je rozpoznat pro organismus potenciálně nebezpečné buňky, včetně buněk
nádorových, a zlikvidovat je pomocí efektorových mechanismů jak vrozené, tak
získané imunity.
Fakt, že je imunitní systém důležitý pro kontrolu
nádorových buněk, ukazují jasně data týkající se vyššího výskytu nádorů u
zvířat s nefunkčním imunitním systémem nebo u pacientů s oslabeným imunitním
systémem (HIV, transplantace...)
V polovině 70. a začátkem 80. let minulého století
byla pacientům byla podávána živá BCG vakcína známá jako bacillus Calmette
Guérin nebo Corynebacterium parvum.
Bakterie aktivují makrofágy pacienta a tím umožňují
makrofágy zprostředkované zabíjení nádorových buněk. Kromě toho fungují i jako
adjuvans a podporují T buněčnou reakci na nádorové antigeny.
V 70. letech minulého století se ukázalo, že vysoké
dávky IL-2, růstového faktoru pro T-lymfocyty, byly účinné při podání pacientům
s pokročilými metastatickými nádory...
Tato data nakonec vedla FDA ke schválení IL-2 pro
léčbu pacientů s metastatickým RCC v r. 1992 a s metastatickým melanomem v r.
1998. U části pacientů docházelo k trvalým CR (5-10% pacientů) a tyto odpovědi
trvají u některých pacientů už více než 20 let po ukončení IL-2...
Pak už následovala éra moderní imunoterapie.
Tato prezentace byla podpořena projektem Molekulární genetika nádorových a kardiovaskulárních chorob (CZ.1.07/2.3.00/20.0040)
