Články a aktuality 2012 - 2018

EBV patří do skupiny herpetických virů. Pro tuto skupinu virů je charakteristický dvoufázový životní cyklus, který zahrnuje dva alternativní programy – latentní infekci a produktivní infekci. Během latentní infekce virus přetrvává v hostitelské buňce a tvorba virových proteinů je omezena, během produktivní ( aktivní) infekce se virus množí a šíří do dalších buněk organismu. Většina naší populace je EBV nakažena a infekce je spojena s celoživotním nosičstvím latentně infikovaných buněk s možností opakované reaktivace produktivního cyklu viru. Typickou hostitelskou buňkou je B-lymfocyt. Latentní infekce B-lymfocytů vede k jejich transformaci v dělící se lymfoblasty, které jsou rozpoznávány a kontrolovány imunitním systémem hostitele. Pokud je tento „imunitní dozor“ nedostatečný ( např. při primoinfekci nebo imunodeficienci), mohou EBV-transformované lymfocyty způsobit lymfoproliferativní onemocnění ( infekční mononukleoza, posttransplantační lymfoproliferativní nemoc). Ve vzácných případech se EBV může podílet na vzniku některých zhoubných nádorů ( Burkittův lymfom, nasopharyngeální karcinom, Hodkinův lymfom a další). V těchto případech se jedná o náhodný jev, kdy virus infikuje již geneticky poškozenou buňku, přispívá k jejímu přežití a k dalšímu vývoji maligního klonu . Pro diagnostiku onemocnění souvisejících s EBV se používají nepřímé diagnostické metody, založené na průkazu specifických protilátek, a přímé metody, založené na detekci, či kvantifikaci virové DNA v klinických vzorcích. Sérologické vyšetření EBV je založeno na určení vzorce protilátek ( IgG a IgM protilátek proti kapsidovému antigenu, IgG protilátek proti nukleárnímu antigenu EBNA1 a IgG protilátek proti časnému antigenu), který umožňuje rozlišit aktivní a latentní infekci a primární infekci od reaktivace. Doplňkovými metodami je stanovení avidity protilátek a průkaz heterofilních protilátek u infekční mononukleozy. U reaktivací EBV a u pacientů s polyklonální aktivací imunitního systému ( chronické záněty, autoimunitní onemocnění) je sérologický obraz EBV často velmi obtížně interpretovatelný. Pro diagnostiku chronické aktivní infekce a lymfoproliferativních komplikací u imunodeficientních pacientů je nutno využít přímé diagnostické metody, například stanovení hladiny virové DNA v periferní krvi metodou kvantitativní PCR.