Články a aktuality 2012 - 2018

Skelet je velmi dynamickým orgánem. Kostní buňky (osteoblasty, osteoklasty, osteocyty) zajišťují jeho růst a neustálou obměnu v obou základních typech kosti – kortikální a trabekulární. Kostní tkáň se aktivně účastní mnoha dějů v organismu a významnou měrou zodpovídá za homeostázu kalcia a fosforu. Složitá souhra buněk probíhá již intrauterinně, kdy fetus ukládá do skeletu nemalá množství minerálu hormonálně řízeným transportem za podpory mateřského organismu. Množství kostní hmoty, vybudované během prvých dvou dekád, pak musí zajistit její integritu po zbytek života. Chronická onemocnění v dětství mohou tento vývoj negativně ovlivnit. Platí to také pro choroby ledvin. Chronická nedostatečnost ledvin, ať už vrozená nebo ve formě získaných glomerulopatií, může významně omezit vývoj kostní hmoty. Hlavními faktory jsou zde doba začátku onemocnění, míra její  progrese a také vedlejší účinky nezbytné terapie (glukokortikoidy, cytostatika). Onemocnění typu tubulopatií vedou k patologické mineralizaci vznikající kostní hmoty a rozvoji křivice. Patofyziologické poznatky o poruchách, vedoucích k těmto stavům, pomáhají zvolit způsob terapie a povedou k vývoji kauzálnějších léčebných postupů v budoucnu. Nelze zapomínat ani na druhotný postih kostní tkáně u jedinců, kteří museli podstoupit transplantaci ledvin.Nefrologická a osteologická problematika tak má mnoho styčných bodů.