Články a aktuality 2012 - 2018

Široké nasazení antibiotické léčby v medicíně ve 40. letech 20. století je spojováno s poklesem mortality na infekční choroby v rozvinutých zemích, současně je v posledních desetiletích pokládáno za jedno z rizik nárůstu incidence sepse. Délka je jedním z důležitých rozměrů antibiotické léčby. Prodlužování terapie antibiotiky vede přinejmenším ke zvyšování nákladů na zdravotní péči, nároků na personál a cévní vstup, prodlužuje hospitalizaci. Je zaznamenávám kumulativní efekt toxicity některých antibiotik v závislosti na zvyšujícím se dávce a délce léčby. Většině baktericidních antibiotik je připisována mitochondriální toxicita. Neméně závažných nežádoucím důsledkem antibiotické léčby je nepříznivý vliv na komensální mikrobiotu, vývoj nosokomiální infekce a mikrobiální rezistence. Hovoříme o „Collateral damage“ antibiotické terapie. Zásadní pokles diversity střevní mikrobioty a posun k patogeny zahrnujícím kmenům je sledován u kriticky nemocných již po krátké době pobytu v nemocnici. De-eskalace antibiotické léčby je prostředkem redukce spektra antimikrobiálního pokrytí u každého konkrétního pacienta. Její přínos ve prospěch mortality septických pacientů, rizika reinfekce či snížení vývoje mikrobiální rezistence je stále předmětem diskuse. Volba samotné délky antibiotické léčby musí zohledňovat chronický zdravotní stav pacienta, především jeho imunokompetenci, aktuální tíži onemocnění, ložisko infekce, patogen, v některých případech i druh zvoleného antibiotika. Prezentace shrnuje některá národní a nadnárodní doporučení délky antibiotické léčby i nové významné studie a meta-analýzy dále posouvající toto téma týkající se léčby plicních infekcí, infekcí močového traktu, infekcí kůže a měkkých tkání, nitrobřišních infekcí. Zvláštní pozornost je věnována kriticky nemocným a léčbě bakteriémie.  Prezentace vyzdvihuje extrémní virulenci některých patogenů v souvislosti s rizikem pomalého klinického efektu antibiotické léčby, rizikem vyšší mortality pacientů a rizikem rekurence infekce, klinických situací zasluhujících prolongovanou antibiotickou léčbu. Vedle základního předpokladu klinické stabilizace pacienta lze s výhodou využít v rozhodování o ukončení antibiotické léčby dynamiky prokalcitoninu, specifického biomarkeru bakteriální infekce.  Prezentace připomíná program „Antimicrobial Stewardship“ jako účinný nástroj redukce antimikrobiální expozice nebo institut domácí parenterální antimikrobiální léčby.