Články a aktuality 2012 - 2018

Současná klasifikace WHO klasifikace nádorů trávicího systému (4. edice z roku 2010) rozeznává pouze 2 hlavní typy hepatocelulárního karcinomu: klasický a fibrolamelární. Za pouhé morfologické varianty jsou považovány steatohepatitická, světlobuněčná, skirhotická a varianta podobná lymfoepiteliomu. Žádný z těchto morfologických subtypů (včetně fibrolamelárního) není samostatným prognostickým faktorem. Mezi morfologické parametry považované za signifikantní prognostické markery patří velikost nádoru, počet nádorových ložisek, grade, vaskulární invaze a stage. Indikátorem horší prognózy je také přítomnost nádorových buněk podobných hepatoblastům, které exprimují CK7, CK19 a MOC-31. Onkogenní mutace TP53 jsou asociovány s horší prognózou, podobně jako exprese PD-L1 na nádorových buňkách.

Další informace o prognóze přinášejí zobrazovací metody (staging, stav jater mimo nádor) a analýza periferní krve (AFP, cirkulující miRNA, VEGF a angiopoetin 2).

Prediktivní diagnostika responsibility na systémovou cílenou terapii je dosud v plenkách. Zatím není k dispozici žádný marker odpovědi na lék 1. linie - multikinázový inhibitor sorafenib, ani na další nízkomolekulární inhibitory. Výjimkou je tivantinib – selektivní inhibitor MET. Byla prokázána jeho účinnost v MET-pozitivních karcinomech. Ani zde však není situace zcela jasná, protože diagnostika je komplikována heterogenitou imunoexprese MET a nejasným vztahem mezi intenzitou exprese na membráně a procentem pozitivních buněk.