Fibrinolýza

Fibrinolytický systém odpovídá zejména za rozpuštění koagula, ale uplatňuje se při angiogenezi, mestastazování solidních tumorů, při degradaci kolagenu a při dalších procesech.

Fibrinolýza se principiálně velmi podobá procesu krevního srážení.

Spuštění procesu začíná několika aktivačními kroky.

Jak bylo již uvedeno, stabilizace koagula ( vytvoření fibrin polymeru) je dosaženo účinkem FXIIIa, který vede k zesíťování fibrinu, ale i zainkorporováním alfa2 - antiplazminu a aktivací TAFI brání předčasné fibrinolýze.

K aktivaci fibrinolýzy dochází prostřednictvím t-PA, který aktivuje plazminogen.

Plazminogen se váže na fibrin ve specifických vazebných místech, kde je přítomen lysin.

Endotelové buňky produkují a uvolňují t-PA do krevního řečiště.

V určitých situacích, např.při stáze krve nebo při vzniku trombu se tvorba t-PA potencuje. t-PA má silnou afinitu k fibrinu a fibrin funguje jako kofaktor pro proteolytickou aktivaci plazminogenu prostřednictvím t-PA.

Plazminogen se autoaktivuje plazminem (pozitivní zpětná vazba).

Plazmin je silný enzym, který štěpí fibrinovou síť na fibrin degradační produkty jsou fragmenty D a E. Diagnosticky nejvýznamnější jsou tzv.D-dimery - nejmenší štěpné produkty zesíťovaného fibrinu. Zvýšená koncentrace D-dimerů v plazmě je nepřímým důkazem proběhlé intravaskulární koagulace.

Aktivace plazminogenu prostřednictvím u-PA je druhým mechanizmem aktivace fibrinolýzy.

Urokináza vzniká z pro-urokinázy, která se jako jednořetězcový protein nachází v plazmě.

Aktivace prekurzoru ve dvojřetězcovou formu u-PA je podporována FXII, kalikreinem a

plazminem. Závislost na prekalikreinu může vysvětlit, proč pacienti s deficitem kalikreinu,

FXII nebo HMWK historicky považované za součást koagulační kaskády nemají krvácivé, ale

naopak trombotické komplikace.